Formy terapie
Na této stránce:
Ve většině případů se imunoglobuliny podávají intravenózně, to znamená v injekci nebo infuzi přímo do krevního řečiště. Ve specifických případech se však využívají také imunoglobuliny intramuskulární (podávané injekcí do svalu) a imunoglobuliny subkutánní (podávané podkožní injekcí).
Intravenózní imunoglobuliny
Léčba intravenózními (nitrožilními) imunoglobuliny se používá především u pacientů s primárními imunodeficity, ale také v případech, kdy například vlivem nějakého onemocnění došlo k poruše imunity a nedostatku protilátek. Intravenózní imunoglobuliny se podávají v koncentrované formě a pocházejí z krevní plazmy mnoha zdravých dárců, u nichž se protilátky vyskytují v normální koncentraci. Tyto koncentrované imunoglobuliny procházejí pečlivým a několikastupňovým čištěním, které zaručuje bezpečnost a dostatečnou efektivitu léčby. Většina používaných imunoglobulinů patří do třídy protilátek IgG.
Větší dávky intravenózních imunoglobulinů se obvykle podávají v infuzích, přesná dávka je však u každého pacienta jiná a závisí například na typu onemocnění, zdravotním stavu nebo hmotnosti pacienta. Normální infuze trvá přibližně 2 až 4 hodiny; někdy je vhodné kvůli potlačení vedlejších účinků zvolit nižší rychlost infuze.
Dávka imunoglobulinů podaná v jedné infuzi chrání pacienta s imunodeficitem před infekcemi jen po určitou dobu (obvykle 3 až 4 týdny) a po uplynutí této doby je nutné infuzi opakovat. V případě sekundárního nedostatku imunoglobulinů vzniklého například jako vedlejší účinek protinádorové léčby se může jejich přirozená tvorba po ukončení léčby obnovit a další podávání intravenózních imunoglobulinů již není nutné. U pacientů s primárními (vrozenými) imunodeficity je však zpravidla nutné provádět léčbu opakovaně po celý život.
Subkutánní imunoglobuliny
Subkutánní (neboli podkožní) podání imunoglobulinů se v některých případech využívá u dospělých i dětských pacientů s primárními nebo sekundárními imunodeficity. Pro subkutánní podání imunoglobulinů existují speciální přípravky vhodné pro tento typ podání. Výhodou subkutánních infuzí je to, že si je pacient může aplikovat i sám v domácím prostředí a bez pomoci zdravotníka. Tento způsob podání také umožňuje udržovat stálé hladiny imunoglobulinů v krevní plazmě.
Subkutánní imunoglobuliny se používají například při těchto imunitních poruchách a onemocněních:
- vrozená agamaglobulinemie nebo hypogamaglobulinemie,
- běžný variabilní imunodeficit,
- těžký kombinovaný imunodeficit,
- deficity jednotlivých podtříd imunoglobulinů IgG provázené opakovanými infekcemi,
- myelom nebo chronická lymfatická leukemie s těžkou sekundární hypogamaglobulinemií a opakovanými infekcemi.
Intramuskulární imunoglobuliny
Jako intramuskulární imunoglobuliny (podávané injekčně do svalu) se většinou používají takzvané specifické imunoglobuliny, které specificky účinkují proti konkrétním patogenům nebo cizorodým molekulám.
Intramuskulární imunoglobuliny se používají například k profylaxi a léčbě tetanu v případech, kdy hrozí reálné riziko nákazy a provést očkování již není možné. Intramuskulární imunoglobuliny se také podávají Rh negativním matkám s Rh pozitivním plodem v průběhu těhotenství.
Intramuskulárně (do svalu) je možné podat menší množství imunoglobulinů než intravenózně. V substituční léčbě primárních nebo sekundárních imunodeficitů je proto možné využít intramuskulární imunoglobuliny jen výjimečně v lehčích případech onemocnění.
