Poruchy imunity
Léčba poruch imunity lidskými imunoglobuliny
Lidské imunoglobuliny – základní fakta:
Lidské imunoglobuliny, jsou obecně známé také jako „protilátky“. Jsou to bílkoviny, které se specificky vážou na cizorodé částice v lidském organismu a tím je inaktivují. Organismus, který není chráněn dostatečnou koncentrací imunoglobulinů (protilátek), je velmi náchylný ke vzniku nejrůznějších infekcí. Imunoglobuliny představují zásadní součást imunitního systému, a proto mají také široké uplatnění v medicíně.
- Funkce – imunoglobuliny se specificky vážou na své cílové molekuly, které bývají například součástí infekčních mikroorganismů. Silná a cílená (to jest specifická) vazba imunoglobulinů tyto molekuly inaktivuje a zároveň označí pro ostatní složky imunitního systému. Cílové molekuly imunoglobulinů se také někdy nazývají „antigeny“.
- Struktura – tvar molekuly imunoglobulinu můžeme přirovnat ke tvaru velkého písmene Y. Nožka písmene je tvořena takzvanými těžkými řetězci, vidlička písmene pak řetězci lehkými.
- Původ – lidské imunoglobuliny jsou vytvářeny určitým typem bílých krvinek, takzvanými plazmatickými buňkami. Tyto buňky imunoglobuliny vytvářejí a poté uvolňují do krevního oběhu. Pokud z jakéhokoli důvodu není tvorba přirozených imunoglobulinů dostatečná, je možné je podávat uměle ve formě léčivého přípravku.
- Typy imunoglobulinů – rozeznáváme pět základních typů imunoglobulinů, které se označují zkratkami IgG (ty jsou zdaleka nejčastější a také se běžně využívají v medicíně), IgM, IgA, IgE a IgD.
Použití lidských imunoglobulinů
Lidské imunoglobuliny se v medicíně využívají v zásadě dvěma různými způsoby: za prvé tehdy, když má organismus vlastních imunoglobulinů nedostatek, a za druhé tehdy, pokud chceme pomocí imunoglobulinů ovlivňovat (modulovat) funkce imunitního systému. K tomu nejčastěji dochází v případě autoimunitních onemocnění.
Příklady onemocnění, u kterých se využívá léčba imunoglobuliny:
- Primární imunodeficience – stavy, při kterých si organismus sám nedokáže vytvořit dostatek protilátek (imunoglobulinů). Primárních imunodeficiencí existuje více různých typů.
- Chronická lymfatická leukémie – patologické zmnožení určitého typu bílých krvinek, které může mít za následek také nedostatek protilátek v organismu.
- Kongenitální (vrozené) AIDS – u dětí, které byly nakaženy virem HIV již během svého prenatálního vývoje.
- Autoimunitní trombocytopenická purpura – toto onemocnění se projevuje různě závažným krvácením, které je způsobené autoimunitní reakcí proti vlastním krevním destičkám.
- Kawasakiho syndrom – onemocnění postihující krevní cévy, nejčastěji u dětí.
- Guillain-Barrého syndrom – autoimunitní onemocnění obvykle spuštěné akutní infekcí, které postihuje periferní nervy.
- Multifokální motorická neuropatie – vzácné onemocnění periferních nervů.
- Neuromuskulární onemocnění – autoimunitní procesy postihující nervově-svalové spojení. Nejznámější z této skupiny nemocí je patrně myasthenia gravis.
- Roztroušená skleróza – chronické neurologické onemocnění vedoucí k postupnému poškození nervů v centrální nervové soustavě.
